Hned na začátku bych chtěla podotknout, že i já patřím mezi ty, kteří občas na kandidáty sesílají kletbu věčného zatracení. Děje se tak převážně tehdy, když si daná osoba vyžádá schůzku v brzké ranní či večerní hodině a nedorazí bez omluvy.
Přesto jsem přesvědčená, že pokud tímto zaklínacím syndromem trpí personalista častěji než-li z důvodů překračujících slušné vychování, měl by si najít na práci něco jiného. Práce s lidmi vždycky byla, je a bude nevyzpytatelná, riziková a méně ovlivnitelná než s jakoukoliv neživou hmotou. Zároveň však skýtá taky podstatně více zábavy, obohacení a v pravdě nezapomenutelných zážitků.
A teď ke zmiňovanému chování kandidátů, kteří jsou „čím dál tím víc rozmazlenější, nevychovanější a už neví, co by“. Doba je pro zaměstnavatele zlá, nemohou přes veškerou snahu najít správné zaměstnance a my agentury se můžeme strhat, abychom těch pár nebohých zatoulaných duší dostrkali ke klientům téměř proti jejich vůli. No a co, chtělo by se říct. Tak nám prostě roste ekonomika a situace zrovna hraje do karet zaměstnancům. A ti se celkem pochopitelně chovají jako dvacetiletá kráska na baru, která si může vybírat. Většina z nás však ještě pamatuje dobu, kdy zpoza baru skromně mrkala řasami Miss Universe a byla ráda, že vůbec někde mrkat může.
Teď jsme se překlopili z „Tak proč bychom si měli vybrat právě Vás?“ do „Pojďte k nám a my Vás zadusíme benefity!“ Ani jedna z těch poloh není zdravá, protože už z tónu samotného dává automatickou převahu jedné straně. A pokud je jakýkoliv vztah od začátku ložen takhle, nemůže z něj nikdy vzniknout plnohodnotné partnerství. Aneb tam kde jeden vyhrál, oba prohráli.
Takže ano, kandidáti mají nyní možná tendence chovat se trochu zpovykaně. Ale možná si jen užívají příležitost vrátit nám to, jak jim bylo v době, kdy síla byla na naší straně. A nebo jsou tou dvacetiletou kráskou na baru a ještě neví, že to nepotrvá věčně. Snad je to všechno jen vývoj, kterým se jednou dostaneme do rovnováhy a kdy budeme všichni rádi, že se máme navzájem. A do té doby se k sobě prostě můžeme jen chovat slušně bez ohledu na to, na které straně se nacházíme.